Vědomý pohyb (nejen) pro každodenní život.

Feldenkraisova metoda

Individuální lekce FI
Skupinové lekce ATM

  • info@feldenmind.com

  • +420 774 207 504

Co Feldenkraisova metoda může nabídnout, čím je?

Feldenkraisova metoda vznikla především během padesátých let 20. století jako originální přístup k práci s pohybem lidského těla, jeho učením a jeho uvědoměním. Její autor, vzděláním fyzik, ale praxí zejména sportovec a praktik východních bojových umění Moshe Feldenkrais, vycházel z přesvědčení, že kvalita lidského života je úzce propojena se způsobem, jakým se pohybujeme a jakým způsobem vnímáme své tělo. Ve své práci spojil poznatky z fyziologie, biomechaniky, psychologie a bojových umění a vytvořil ucelený systém, který se nesoustředí na „korekci chyb“ jak to často pozorujeme u klasické fyzioterapie, ale na rozšiřování možností pohybu a tím i našeho jednání. Zásadní roli přitom hraje schopnost učit se – nikoli mechanicky, ale prostřednictvím vědomé zkušenosti.

Na praxi Moscheho Feldenkraise reagovala odborná obec v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století zpočátku s nedůvěrou. V průběhu desetiletí se však jeho metoda stala všeobecně uznávanou a respektovanou ze strany rehabilitačních lékařů, fyzioterapeutů, sportovních trenérů a dalších expertů na pohyb lidského těla. Dnes je metoda součástí vzdělávacích kurzů mnoha západních univerzit. Jejími základními pilíři jsou uvědomování si pohybu, jeho prociťování, učení se skrze vlastní variabilní zkušenost a respekt k individualitě každého člověka. Důraz je kladen na jemnost, pozornost a zvídavost, nikoli na výkon, sílu či mechanické opakování cviků.

Metoda vychází z předpokladu, že změna pohybových návyků vede ke změnám v nervovém systému, a tím i ke zlepšení kvality pohybu a jeho vnímání. Zde však cesta nekončí, protože vnímání úzce souvisí i s naším prožíváním a jednáním, chováním. Heuristické a spekulativní propojení metody s (neuro)psychologií a psychoterapií nalezne zájemce v části Mind+ (program Mind+ však teprve připravujeme).

Metoda pracuje s představou, že lidský nervový systém je plastický a po celý život schopný učení se a reorganizace. Prostřednictvím pomalých strukturovaných pohybových sekvencí si člověk vytváří nové a často efektivnější způsoby jednání, které jsou následně tělem a myslí z převážné části nevědomě integrovány. V rámci cvičení se zvyšuje citlivost k vlastním potřebám, možnostem i fyzickým limitům a dochází tak k procesu sebepoznání, při němž jsou do paměti ukládány pro člověka výhodnější formy a vzorce tělesných pohybů.

Metoda nachází uplatnění v prevenci zranění, v rehabilitaci, v uměleckých profesích, sportu, či zkrátka obecně při osobním rozvoji, kdy člověk chce představit svému tělu a mysli jiné možnosti pohybu, než které doposud zná. V širším pojetí představuje Feldenkraisova metoda cestu k větší svobodě pohybu, myšlení i jednání a k hlubšímu porozumění vztahu mezi tělem a myslí.

Co Feldenkraisova metoda neumí, čím není?

Feldenkraisova metoda není fyzioterapií v tradičním smyslu slova. Nepracuje s diagnostikou ani s cílenou korekcí konkrétní poruchy pohybového aparátu. Při správném (a zejména pravidelném, opakovaném) cvičení má však fyzioterapeutické účinky, protože podporuje reorganizaci nervového systému a zlepšuje koordinaci, rozsah pohybu i kvalitu držení těla. Změny, které vznikají skrze vědomý pohyb a pozornost, se často přirozeně promítají i do oblastí, jež bývají předmětem fyzioterapeutické péče.

Feldenkraisova metoda není rehabilitací v užším zdravotnickém smyslu. Nesoustředí se na návrat k „normě“, ale na rozšiřování možností pohybu a jednání. Nicméně právě tato otevřenost k variabilitě a učení umožňuje, aby byla metoda přínosná i v situacích, kdy se člověk zotavuje po úrazu, operaci nebo po dlouhodobém přetížení.

I přesto, že realizace (zejména individuální) lekce s praktikem může být příjemná a uvolňující, nejde o pasivní tělesnou terapii či masáž, při níž by klient pouze přijímal dotek nebo uvolnění zvenčí. Příjemnost a uvolnění není cílem samo o sobě, ale žádaným vedlejším efektem procesu učení, v němž se člověk skrze pohyby a pozornost učí rozpoznávat vlastní vzorce napětí a nacházet efektivnější způsoby jednání.

„Na praxi Mosheho Feldenkraise reagovala odborná obec zpočátku s nedůvěrou. V průběhu desetiletí se však jeho metoda stala všeobecně respektovanou ze strany rehabilitačních lékařů, fyzioterapeutů, sportovních trenérů a dalších expertů na pohyb lidského těla. Dnes je metoda součástí vzdělávacích kurzů mnoha západních univerzit.“

Individuální lekce FI

Funkční integrace (z anglického Functional Integration, zkratka FI) je individuální forma práce, při níž klient většinou leží oblečený na lehátku či karimatce a praktik metody s ním pracuje prostřednictvím jemného, neinvazivního doteku. Pohyby nejsou manipulací ani korekcí, ale spíše dialogem mezi rukama praktika a nervovým systémem klienta. Cílem je umožnit tělu objevit nové, efektivnější způsoby organizace pohybu a vnímání, které se mohou přirozeně přenést do každodenního života. Ideální je kombinace individuálních lekcí s lekcemi ATM.

Skupinové lekce ATM

Lekce ATM (z anglického Awareness Through Movement, tj. přibližně pohybem k sebeuvědomění) probíhají ve skupině a jsou vedeny praktikem metody slovně. Účastníci se podle instrukcí pohybují pomalu a s pozorností, často v neobvyklých kombinacích, které rozšiřují jejich pohybové možnosti. Důraz není kladen na správnost provedení, ale na vnímání rozdílů, souvislostí a vlastních reakcí. ATM rozvíjejí schopnost učit se skrze vlastní možnosti pohybu a podporují větší svobodu, lehkost a variabilitu v pohybu a jednání. Při touze člověka dospět ke korekcím pohybových vzorců je důležité pravidelné cvičení ATM.

Přejít nahoru